Mít doma čalouněný nábytek má jisté výhody i nevýhody. Za zásadní výhodu já osobně považuji značné pohodlí při sezení nebo ležení a také líbivý vzhled, jestliže si zvolíte vzhledově atraktivní výrobek. Nevýhodu naopak spatřuji v možném znečištění potahů. Čalounění je textilie. Každé čalounění je vlastně textilie, podobně jako třeba váš svetr, kalhoty, tričko nebo ponožky. Oblečení však zpravidla končí v automatické pračce a podrobuje se tu procesu důkladné očisty, zatímco čalounění pouze vysáváme vysavačem, který rozhodně nemá takovou čisticí schopnost. Vysavač odstraní pouze některé nečistoty a to se pak zákonitě projeví na vzhledu čalouněného povrchu.
A co se vlastně na čalouněných výrobcích může vyskytovat?
Prach. Kdyby byl prach dokonale suchý a vlhkost vzduchu by byla nulová, bylo by snadné se jej z povrchu čalounění zbavit. Prach se ale mísí s vlhkostí a vznikne jakási mazlavá kaše, i když může být sotva patrná. Když je pak prachu více a na čalounění se často sedá, případně lehá, mazlavá kaše snáze vytvoří povlak, který pak může být viditelný na první pohled, a to je jeden z impulsů, které nám naznačují, že by bylo vhodné provést čištění čalouněného nábytku, například od úklidové firmy.
Mastnota. Dalším nepřítelem čistoty čalounění je mastnota. Ta se v bytě může vyskytnout například při přípravě pokrmů, kdy se z jídla uvolní do ovzduší a nestačí jí pochytat kuchyňská digestoř. Mastnota se ve vzduchu může objevit i odjinud, například zvenčí při větrání.
Pot. Lidský pot také dovede potrápit čalouněný nábytek a také koberce. Můžeme se například opírat o čalounění zpocenou dlaní, usednout na čalouněný nábytek zpocenou zadnicí a stehnem a když si někdo otírá do čalounění i svá chodidla, může po jisté době začít zapáchat a připomínat nemyté bosé nohy. I s tím by si mělo profesionální čištění čalounění poradit.