Každý člověk má své potřeby, které si musí vyplnit, aby se jeho život dal považovat za normální lidský život. Každý z nás musí mít co jíst, musí mít něco na sebe, a samozřejmě musí také mít kde bydlet. Protože co by byl nebydlící člověk? Přece bezdomovec, osoba, která se zrovna netěší prestiži ve společnosti a která to má snad ve všech ohledech těžší než ti ostatní.
Bezdomovcem pochopitelně nikdo z nás normálních lidí být nechce. A když už tedy nemůžeme déle setrvávat ve společné domácnosti se svými rodiči, což je typické pro dětský věk, poohlížíme se po nějaké možnosti bydlení, po nějaké střeše nad hlavou, kde bychom se mohli osamostatnit a vydat se na svou vlastní životní dráhu.
Jenže takové shánění bydlení není nic, co by běžným našincům dělalo právě dobře. Jistě, je krásné, když si třeba prohlížíme nabídky realitních kanceláří a vidíme, kde všude bychom mohli žít, jaké nemovitosti se nám nabízejí a jaké tedy můžeme teoreticky mít třeba hned, ale daleko méně příjemný je pohled na ceny, které se u podobných nemovitostí uvádějí.
Chtěli bychom si tak obvykle koupit nějaký byt do soukromého vlastnictví. Jenže při těch cenách bychom se něčeho takového také nemuseli dočkat, kdybychom čekali, než se nám podaří potřebné peníze nashromáždit. A tak si bereme na koupi podobných bytů hypotéky od bank. Za ty si své bydlení koupíme a splatíme ho v následujících letech či spíše desítkách let.
Jenže ne každý si vydělává slušné peníze. A tak někdy dojde k tomu, že člověku hypotéku na vlastní byt nedají. Prostě by ji zřejmě nezvládl se svými příjmy splácet, a to u půjček nejde.
A pak se naštěstí dá vzít aspoň hypotéka na družstevní byt. Ta je daleko dostupnější, protože se tu obvykle půjčuje jen menší podíl z ceny takové nemovitosti, a navíc jsou družstevní byty běžně levnější než ty soukromé. Což znamená, že tu zvládne splácení daleko víc lidí. A bydlení ve družstevním bytě přece také není špatné!