Vysoký obsah cukrů v kombinaci s vlákninou je cenným zdrojem rychlé energie a vysoký obsah vlákniny upravuje činnost trávicího traktu.
Pokud budeme chtít u nás doma pěstovat banánovník, tak zjistíme, že moc druhů k pěstování v našich podmínkách není. Na to, že existuje asi třicet druhů, tak většina roste planě. Nejznámějším druh, který u nás známe, je banánovník ovocný. Daří se mu v tropických oblastech na celém světě.
Jediný banánovník, u kterého se u nás dočkáme plodů, je banánovník Musa acuminata. Mimo toho jsou ještě další dva zakrslé druhy Musa velutina a Musa ornata, které jsou jen okrasou našich skleníků, zimních zahrad, ale i interiérů.
V období vegetačního klidu potřebují teplotu 6 – 10°C, v létě mohou být venku.
Banánovník lze rozmnožit dvěma způsoby:
· odnožemi
· semeny
Odnože vyrůstá v okolí kmene z podzemní hlízy. Můžeme ji opatrně oddělit, až bude mít asi 5 svých vlastních listů, musí však mít své vlastní kořeny. Rány na obou stranách potřeme desinfekčním práškem z dřevěného uhlí.
Pokud se rozhodneme banánovník vypěstovat semeny, musíme počítat s tím, že semena klíčí několik měsíců. Můžeme to urychlit nabroušením slupky semen a pak je na několik dnů namočit do vlažné vody, kterou každý den vyměníme. Semena vysejeme do lehkého propustného substrátu asi dva centimetry hluboko a udržujeme v teplotě okolo 20°C.
Aby se banánovníku dařilo, potřebuje dostatek místa, světla a tepla. Nikdy jej ale neumísťujeme na přímé sluneční světlo, to listům nasvědčí. Pokud rostlinu v létě dáme ven, dáme ji do polostínu a na místo, kde je chráněna před větrem. Její listy jsou křehčí a mohly by se potrhat. Banánovník potřebuje dostatečnou zálivku a pravidelné přihnojení.
V zimě nemusíme přihnojovat a zálivku také omezíme. Pokud budeme zalévat více, než rostlina potřebuje, budou jí hnědnout listy a zahnívat kořeny. Jakmile její kořeny prorostou květináčem, je čas ji přesadit.